VĚTA JEDNODUCHÁ – větný celek, který vyjadřuje jednu myšlenku; má jeden přísudek

-- může být: a) HOLÁ (holý podmět + holý přísudek); např.: Pán stojí.
b) ROZVITÁ (rozvitý podmět + rozvitý přísudek; jinak také podmět + přísudek + rozvíjející větné členy); např.: Starý pán stojí na ulici.

-- může být také: a) DVOJČLENNÁ (můžeme ji rozdělit na část podmětovou a přísudkovou; patří sem i věty s nevyjádřeným a všeobecným podmětem); např.: Petr ráno zaspal. Dnes nepůjdu do školy. V televizi dávali detektivku. Byl jsi večer doma?
Ve vysoké trávě se objevila hlava s velkým klem.
přísudková část podmětová část

b) JEDNOČLENNÁ (nemá ZSD; nelze ji rozdělit na část podmětovou ani přísudkovou; základem je sloveso zpravidla v 3. os., č. j.; tato slovesa označují nejčastěji přírodní jevy, tělesné a duševní stavy). např.: Prší. Sněží. Stýská se mi. Škrábe mě v krku. Zdálo se mi o tobě.

c) VĚTNÝ EKVIVALENT (neobsahuje část podmětovou a přísudkovou; základem je např.:
podst. jméno – Ředitelna, Pane vrchní! Pozor!
příd. jméno – Úžasné! Velmi pěkné.
infinitiv – Neklepat! Nekouřit! Nekrmit zvířata! Stát!
příslovce – Dobře. Nedostatečně. Hezky!
částice – Ano. Ne.
citoslovce – Au! Hurá!