Literatura ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Umělecká literatura - společenské funkce ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Věda o literatuře ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Literární druhy ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Epika ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Bajka ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Anekdota ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Aforismus ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Báje/mýtus ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Pověst ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Legenda ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Pohádka ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Povídka ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Novela ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Romaneto ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Epos ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Román ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Balada ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Romance ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Lyrika ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Píseň ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Lyrická báseň ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Elegie ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Epitaf ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Óda/hymnus ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Satira ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Epigram ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Pásmo ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Drama ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Tragédie ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Komedie ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Činohra ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Melodram ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Muzikál ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Opera ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Opereta ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Literatura faktu ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Reportáž ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Cestopis ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Autobiografie ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Populárně naučná literatura ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Fejeton ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Interview ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Korespondence ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Paměti ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Deník ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Esej ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Přísloví ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Pranostika ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Rčení ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Pořekadlo ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Hádanka ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Literární dílo má ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Obsah literárního díla ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Forma literárního díla ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Tři složky struktury literárního díla ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Tematika literárního díla ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Typy témat literárního díla ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Kompozice literárního díla ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Uspořádání témat literárního díla ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Spojování témat literárního díla ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Fabule ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Syžet ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Jazyk literárního díla ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Zvukové prostředky literárního díla ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Stylové rozvrstvení slovní zásoby literárního díla ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Textové prostředky literárního díla ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Syntaktické prostředky literárního díla ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Pojmenování v literárním díle - přímá ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Pojmenování v literárním díle - nepřímá ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou
Pojmenování v literárním díle - figury ???
Střední epika; romaneto = žánr prozaické epiky s fantastickým nebo dobrodružným příběhem, v jehož průběhu se postupně odhaluje tajemství, nebo je také logickou úvahou zodpovídána složitá otázka
Obsah = to, co je v díle ztvárněno, souhrn všech skutečností, představ a idejí, o nichž text vypovídá - pojmu používáme také při výčtu a uspořádání témat (např. obsah knihy)
Velká epika; román = žánr velké prozaické epiky vytvářející spojitou řadu příběhů se společnými postavami - zachycuje rozsáhlý úsek života, složité vztahy mezi lidmi a nejrůznější situace jejich psychického prožívání, do popředí vystupuje hlavní dějová linie, která se dále větví do epizod - obrovské množství druhů
interview/rozhovor = rozhovor s významnou, známou a pro veřejnost zajímavou osobností, otázky + odpovědi, existuje i fiktivní rozhovor
Malá epika; bajka = krátký prozaický nebo veršovaný příběh, v němž se zvířata, někdy i věci projevují a jednají jako lidé, vyúsťuje obvykle v mravní poučení
Velká epika; epos = žánr veršované epiky, rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím, se zevrubnými popisy, četnými epizodami, rozsáhlými přirovnáními - hrdinský, rytířský, duchovní, historický, idylický, zvířecí, …
korespondence = osobní nebo úřední písemný projev, který většinou pisatel adresuje konkrétní osobě (osobám) - oznámení, zprávy, výzva, dotaz, telegram, pohlednice, soustrast, blahopřání, … - má svá ustálená formální pravidla
2. zvukové prostředky: rytmus, rým eufonie (libozvučnost) - příjemné uspořádání zvuků v projevu (V mlhách stříbrných měsíčních paprsků taví se sníh Toman) onomatopoie (zvukomalba) - napodobení zvuku slovy (Na topole podle skal zelený mužík zatleskal Erben, Řinčí řetězů hřmot Mácha) paronomázie - opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu (Slavme slavně slávu Slávů slavných Kollár) zvukosled - pravidelné opakování stejných hlásek ve verši (Tyčinky v tichých a bílých liliích ve světle zeleném světle zeleně Biebl)
pranostika = jistý druh přísloví týkající se zkušenosti člověka v oblasti počasí, přírody nebo polních prací
cestopis = popisuje autorovo putování, a to nejčastěji do cizích zemí - pozorování krajiny, lidí, zvyků, hospodářství, kultury, politického systému atd., srovnání s poměry doma - existuje i fiktivní cestopis
fejeton = menší publicistický útvar, který bývá jazykově, kompozičně, i tematicky velmi rozmanitý, bývá napsán poutavě a vtipně, má úvahový charakter a zabývá se živým aktuálním tématem, autor v něm vyjadřuje osobní názor, přístup i nadhled - sloupek, kurzívka
Umělecká literatura – společenské funkce: a) poznatkové obohacení b) estetické působení c) citové působení d) výchovný vliv
Střední epika; pověst = prozaický výpravný žánr (pocházející z ústní lidové slovesnosti), v němž se vedle fantastických prvků objevují i reálné souvislosti s konkrétními historickými osobami, prostředím (hora, hrad, kostel, strom, …) a s událostmi, jež se staly - x mýtus (báje), která má filosofický a vysvětlující podtext - národní, démonické
Forma = způsob, jak je dílo ztvárněno
činohra/drama v užším slova smyslu = dramatické dílo, které v sobě slučuje prvky tragédie i komedie - drama ze života, dramatická báchorka, náboženské drama, měšťanské drama, filosofické drama, utopické drama, absurdní drama, …
Epika – literární druh, v němž je skutečnost literárně ztvárňována vypravováním příběhu - jednotlivé události jsou uváděny v časoprostorových a příčinných souvislostech - příběh zprostředkovává více či méně zjevný vypravěč
komedie/veselohra = hlavní dramatický žánr, dějový konflikt i role jednajících postav jsou pojaty komicky, tzn. s příslušným zaměřením na střetnutí ideální představy a nicotné skutečnosti, právě významový kontrast vzbuzuje smích - dramatický zápas o věci a záležitosti banální, malicherné končívá smírným rozuzlením
Literární dílo má - obsah - formu
3. stylové rozvrstvení slovní zásoby - slova stylově neutrální x stylově zabarvená (eufemismy, archaismy, historismy, poetismy, …)
Střední epika; pohádka = prozaický výpravný žánr původně lidové slovesnosti se smyšleným dějem a takovým hlavním hrdinou, který zpravidla představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost a sílu a další kladné a krásné lidské vlastnosti a ideály, po jejichž naplnění člověk odedávna touží - hrdiny prochází zkouškami, překonává překážky, vítězí nad zlem, mravní nedostatečností, nad smrtí, nakonec jej čeká odměna - ustálené vstupní a závěrečné formule, stálé přívlastky, přirovnání, využití magických čísel - fantastické (kouzelné) pohádky - bájné bytosti, kouzelné předměty - zvířecí - legendární - s biblickými hrdiny - novelistické - mají blízko k reálnému životu - umělé - vytvářejí vlastní poetiku, nevážou se na lidovou tradici
b) nepřímá (obrazná) = tropy metafora - přenesení pojmenování na základě podobnosti (bledá tvář luny Mácha) personifikace (zosobnění) - lidské vlastnosti a činy se přenášejí na neživé objekty (o lásce šeptal tichý mech Mácha) metonymie - přenesení pojmenování na základě věcné spojitosti (celé město klečelo na kolenou, posloucháme Mozarta (= jeho hudbu)) synekdocha - druh metonymie, spojitost kvantitativní, část označena celkem a naopak (A v létě tyčí se tu kukuřičná zrna (= klasy) Nezval) perifráze - rozvedená synekdocha, vyjádření opisem, pomocí typických znaků (Až bude růst nade mnou tráva (= až zemřu) Bezruč) eufemismus - zjemnění výrazu (zesnul, odešel) hyperbola - nadsázka, zveličení výrazu (stokrát děkuji, tisíckrát vás líbám; les komínů) oxymóron - spojení slov protichůdného významu, kontrast, zdánlivá nelogičnost (chodí jako živá mrtvola, mrtvé milenky cit, zbortěné harfy tón Mácha) ironie - využití slov v opačném významu (oslí uši právě dobře ke koruně sluší Havlíček) sarkasmus - zesílená ironie (… a tak dostal Halfar místo ( = hrob sebevraha) Bezruč) alegorie (jinotaj) - utajení skutečného obsahu, např. v bajkách
elegie = žánr lyriky vyjadřující smutek a stesk nad ztrátou blízkého člověka, nad dávno uplynulými krásnými chvílemi apod.
memoáry (vzpomínky, paměti) = svědectví pamětníka minulých událostí, usilují o historickou pravdivost kronika = prozaický žánr, kdy se dějinné události zaznamenávají tak, jak za sebou přicházejí v čase (chronologicky), mívá velký rozsah
Střední epika; legenda = prozaický nebo veršovaný epický žánr rozšířený zejména ve středověku - vypravování o životě a mimořádných činech, zázracích a utrpení, někdy i mučednické smrti světců - obvykle s výchovným naučením - bývaly součástí náboženských obřadů
Tři složky struktury uměleckého díla: 1) tematika – soubor témat, jevů uvedených v díle 2) kompozice – způsob řazení a spojení témat 3) jazyk – zde především ve funkci umělecké
opera = hudebnědramatický žánr, který spojuje hudbu a text, výstavba je dramatická, tedy podobná jako u klasického dramatu
Drama - literární druh předpokládající předvádění příběhu prostřednictvím jednání, dialogů a monologů dramatických postav - popis prostředí, rysy přímé charakteristiky postav a představy o jejich dramatických akcích bývají zachyceny ve scénických a režijních poznámkách - určeno ke scénickému provedení
1) Tematika - tématem (předmětem zobrazení) mohou být nejrůznější věci, lidé, (duševní) stavy, myšlenky, děje, prostředí apod.
c) figury - zvláštní obraty větné stavby, zdůrazňující myšlenku opakování slov: ve větě, verši = epizeuxis (Utichly továrny, utichly ulice Wolker) na začátku veršů = anafora (Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil na břehu řeky Svratky roste nízká tráva Nezval) na konci veršů = epifora (Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce? Erben)
óda/hymnus = báseň oslavující – často velmi vzrušeně – kladné stránky života, vlast, velikost osobnosti, krásu, lásku, přátelství, dobro, pravdu - vznešenost, nadnesenost stylu
satira = báseň, próza či drama vysmívající se ostře kriticky nedostatkům a vadám společnosti nebo také individuálním lidským pokleskům a chybám
melodram = dramatický žánr spojující mluvené slovo s instrumentální hudbou, se sólovým nástrojem nebo s orchestrem, zpracováno buď jevištně, nebo koncertně
Fabule = příčinně a časově za sebou uspořádaný sled příhod a událostí, o nichž se vypravuje - fabulovat = vyprávět, vytvářet, vymýšlet si příběh - je materiálovým východiskem syžetu
Lyrika - literární druh, jenž vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního básníkova vztahu ke skutečnosti - básníkův zástupce v díle – lyrický subjekt (lyrický hrdina, lyrický mluvčí) – monologicky vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, vyslovuje své myšlenky
romance = původně žánr španělské literatury 14. a 15. stol., lyrickoepická báseň, v níž postupně převládla milostná tematika nad vyprávěním o hrdinských činech, optimistické vyznění
rčení = obrazné ustálené spojení slov
balada = lyrickoepická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým zakončením - hrdina balady se zpravidla ocitá v nerovném boji se silami, jimž nakonec podléhá (balady fantastické), nebo podléhá zlu vznikajícímu v lidských vztazích (balady sociální)
Žánry literatury faktu (věcné literatury) - leží na hranicích principu uměleckého a neuměleckého, těžiště leží ve vyjádření myšlenky, poznatku a funkcí textu je spíše poučení
Typy témat: 1. Celkové téma – námět - 2. Hlavní téma 3. Vedlejší téma - četná témata bývají užívána v románech Téma = souhrn jednotlivých motivů, vyšší kompoziční celek Epizoda = označení pro vedlejší (uzavřený) děj Motiv = nejmenší prvek tematické výstavby
Literatura = písemnictví, společensky významné texty - výrazový prostředek - jazyk 1. věcná - jednací písemnictví, odborná, … 2. umělecká = beletrie – estetické působení na rozum i cit, jedinečnost, originalita, působivost
reportáž = žánr na pomezí publicistiky a umělecké prózy, podávající autentický obraz skutečnosti prostřednictvím dokumentárních faktů, někdy přesných a jmenovitých údajů, zprávu očitého svědka, zároveň je příznačný osobní autorův vztah k podávaným informacím a zainteresovaný hodnotící přístup
Střední epika; báje/mýtus = vypravování o nadpřirozených bytostech, o bozích, démonech, o hrdinech s nadlidskými schopnostmi - sloužil jako nadčasový vzor lidského chování - jeho prostřednictvím si člověk vykládal svět a své postavení v něm
píseň = žánr lyriky vyznačující se přehledným členěním do strof, rytmickou pravidelností, přesnými rýmy a dalšími znaky (např. refrénem), jež souvisejí s původem v lidové slovesnosti, těmito znaky ovlivňuje i píseň umělou - spřízněnost s melodikou a rytmičností hudby, s níž je žánr spjat
románová biografie nebo autobiografie = vylíčení života člověka formou románu na základě studia archivních materiálů, deníků, pamětí apod., zachycuje též vnitřní vývoj osobnosti
populárně naučná literatura = rozhodující je přesné poučení, které je podáno přístupnou formou
2) Kompozice - způsob uspořádání a spojování jednotlivých tematických prvků
lyrická báseň = obvykle členěna do strof, dějovost potlačena, vyjádření pocitů, nálad, přírodní líčení, …, lyrický subjekt
pořekadlo = podobné přísloví, ale nemá poučný záměr
Uspořádání témat: 1. v čase - princip: a) chronologický – posloupný, v „přirozeném“ čase (kronikářská kompozice) b) retrospektivní – se zpětným pohledem (východisko = závěrečný stav+ zpětné vysvětlení) c) prolínání přítomnosti a minulosti d) volného řazení (koláže) časových úseků e) rámcová kompozice, která odvíjí příběhy z jednoho úvodního (např. Pohádky tisíce a jedné noci, G. Boccaccio – Dekameron) 2. v prostoru – místní souvislosti (prostředí) se uplatní zejména v popisných partiích
esej = střední žánr prózy ležící na pomezí literatury umělecké, popř. publicistické a odborné, autorsky nápadité pojednání na aktuální téma - osobitost, originalita, osobní zaujetí, výrazné a bohaté jazykové prostředky, metaforičnost jazyka, … - nevyčerpává tematiku v celé její šíři
Střední epika; povídka = příběh s poměrně jednoduchým dějem, nemnoha postavami a nepříliš komplikovanou fabulí, prvky uměleckého popisu, postavy se v průběhu děje neproměňují - může být krátká, jindy se rozsahem blíží románu - různé druhy povídek
pásmo = báseň vyznačující se volným, asociativním spojováním významově často vzdálených motivů i větších tematických celků (polytematická báseň), střídání úhlů pohledu
5. syntaktické prostředky - využití různých druhů vět, vyjadřování slovesné a jmenné, slovosled
hádanka = krátká veršovaná nebo prozaická forma zábavně-poučného poslání - skládá se ze zadání úkolu a rozuzlení, které vyžaduje důvtip a je na adresátovi
opereta = hudebnědramatický žánr, v němž se spojuje text s hudbou, na rozdíl od opery se zde střídá mluvené slovo s hudbou a zpěvem, popř. tanečními výstupy, většinou komický námět
Syžet = způsob uspořádání tematických složek epického nebo dramatického díla - konkrétní kompoziční jednota děje, postav a prostředí - v syžetu dochází k osobitému ozvláštnění těch nebo oněch složek podle autorského záměru a požadavků žánru (např. v dobrodružném románu se dostává do popředí napínavě probíhající děj, psychologická próza se soustřeďuje na niterné konflikty postav).
Spojování témat: 1. těsné – mezi tématy je vztah příčiny a následku 2. volné – založené na nepodstatných souvislostech 3. asociací – zvláštní typ volného spojení; volný, ničím nerušený tok obraznosti 4. koláž – nejvolnější spojení prvků, klademe je prostě vedle sebe
4. textové prostředky - styl vyprávěcí, popisný, charakterizační, úvahový; monolog, dialog; autorská řeč, řeč postav (přímá, polopřímá, nevlastní přímá)
Malá epika; anekdota = krátký příběh s vtipnou pointou, různé druhy (skotské, židovské, policajtské, o hlupácích, erotické, kameňáky, …)
6. pojmenování a) přímá básnický přívlastek (epiteton), e. konstans (označuje stálou vlastnost) - bílý sníh, e. ornans (ozdobný) - růžový večer (Mácha) přirovnání - oči jako dva pecny, slzy co perly, rychlejší tebe (než ty) paralelismus - dva jevy postaveny vedle sebe (Uměl jsem jedním tahem tvoje ruce - holubici, zobající na psacím stroji…Florian) antiteze - přirovnání protikladem (teze: odněkud kůň vyjíždí popření: on nevyjíždí přirovnání: on větrem letí (= jako vítr) (Čelakovský)
přísloví = stručný, často poetický výrok, který obsahuje lidovou moudrost, má uzavřenou myšlenku, zhuštěnou formu a poučný závěr, podává určitý výklad světa - o práci, o člověku a společnosti, o štěstí a neštěstí, pravdě a lži, zdraví, nemoci a smrti, …
deník = zaznamenává vlastní zážitky, myšlenky, nálady a pocity v postupném chronologickém zpracování
epitaf = náhrobní nápis (většinou veršovaný)
Věda o literatuře: literární teorie - podstata literatury, literární prostředky a formy literární historie - vývoj literatury, význam děl a spisovatelů literární kritika - hodnocení, výklady a rozbory děl
Literární druhy: 1. epika 2. lyrika 3. drama
3) Jazyk 1. útvary jazyka - spisovná čeština + útvary hovorové a nespisovné (obecná čeština, nářečí, slang, …)
tragédie = hlavní dramatický žánr, drama vážného obsahu, jehož hrdinové se ocitají v dramatickém konfliktu se silami (nadpřirozenými, rozvracejícími lidské nitro), které je přerůstají a s nimiž vedou nerovný boj, výstavba: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa
muzikál/divadelní revue = druh syntetického divadla, kde nespojuje slovní text s hudbou, zpěvem a tancem
Malá epika; aforismus = stručné, vtipné, výstižné vyjádření myšlenky, úvahy, staví na kontrastu, protikladnosti
epigram = žánr reflexivní lyriky, krátká, většinou satirická báseň s vyostřenou pointou